Původ a vývoj plemene ve Švýcarsku
Abyste se dopátrali původu bernského salašnického psa,museli byste cestovat zpět stoletími a vyhledat hory a nepřístupná údolí,ze kterých plemeno pochází.Předkové tohoto oblíbeného švýcarského psa žili a sloužili keltským Helvetiům,kteří zde za těch dávných dob žili jako sedláci,chránili lidi i jejich dobytek před přirozenými nepřáteli.Jedna teorie praví,že bernští salašničtí psi měli své předky mezi předky většiny dogovitých psů molossoidní 
linie,odvozené od starověkých bojových a loveckých psů,potomků tibetské dogy,kteří se na území Evropy dostávali nejvíce v době římské říše.Na různých místech potomci těchto psů vytvořili množství lokálních forem,které se pak za příznivých podmínek staly samostatnými plemeny.Jiná teorie hovoří proti přímému původu salašnických psů z římských psů.Opírá se o to,že salašničtí psi pocházejí z území,které leží daleko od velkých římských cest v Helvetii.Tato teorie uvádí,že mezi lebkami psů,které se nalezly v roce 1924 v kolové osadě z doby bronzové pod Curyšským jezerem,bylo i osm lebek o základní délce 180 až 205 mm,což odpovídá délce lebky dnešního bernského salašnického psa.
Švýcarští bratranci
Podle rozdělení plemen do skupin,jak se sestavila FCI,existují čtyři uznaná plemena švýcarských salašnických psů:bernský salašnický pes,velký švýcarský salašnický pes,appenzellský salašnický pes a entlebušský salašnický pes.Anglický Kennel Club,stejně jako American Kennel Club,uznává jen bernského salašnického psa a velkého švýcarského salašnického psa.Plemena se liší zvláště velikostí,typem a délkou srsti,všechna však mají stejné tříbarevné zbarvení srsti.
1.Entlebušský salašnický pes: 44-50 cm (psi) a 42-48 cm (feny)
2.Appenzellský salašnický pes: 45-56 cm (psi) a 50-54 cm (feny)
3.Velký švýcarský salašnický pes: 65-72 cm (psi) a 60-68 cm (feny)
4.Bernský salašnický pes: 64-70 cm (psi) a 58-65 cm (feny)
Všechna tři plemena mají proti bernskému salašnickému psu krátkou srst.
standardnosti budoucích chovných jedinců a jen takoví psi jsou považováni za vhodné představitele plemene,kteří projdou jako způsobilí pro chov.Důležitým hlediskem při výběru do chovu je také stav kyčelních kloubů.Protože dysplazie kyčelního kloubu pro plemeno je vážný dědičně ovlivnitelný problém,do chovu mohou být zařazeni jen psi se stupněm 0 nebo 1.Švýcarská kynologická společnost také nebude vydávat průkazy původu potomkům žádného psa,který je považován za špatného představitele plemene.